Zpívání bylo jako vždy pěkné a i veselé a trochu mimořádné. Čím? Vznikla úvaha, zda by se tato akce neměla nazývat díky skutečnosti "Čůrání u Taterů v přestávkách se zpíváním". Pravdivá statistka je, že bylo osmadvacátým v pořadí. Dvě musely být zkrečovány, díky mé indispozici. Zpívání se opakuje patnáct roků Snad se dá říci tradice. Ahoj Franta

Zpívání bylo zkusmo přesunuto do Bělice. Bylo větší, zůčastnilo se cca 80 kamarádů a dle hlasů, bylo dobré.

V roce 2013 v listopadu, se uskutečnilo Zpívání u Taterů již po 22.
Každé zpíváni je hospůdka obsazena do posledního místa a velmi mě jako pořádajícího, velmi těší, že všichni účastníci respektují zažité. Nekouří se a učinkujícím se do učinkování ne..cá. Případná vyjímka je upozorněna, někdy i důrazně. Většina si je vědoma, že přišli i poslouchat. Je mi připomínáno, že je hospoda malá, ale nevím, kdo by větší ukočíroval do klidu. Jsem moc rád, že kamarádi rádi přijímají pozvání a za to jim děkuji.

Tohle video, by mělo přiblížit, snad těm, kteří neměli možnost, nebo zkrátka se nemohli účastnit, atmosferu zpívání, že nejde jen o hospodu.
Také ukazuje kamarády kteří se zůčastnili, které je možné vidět již jen na videu. Tak ahoj všichni.

Proč Moje Vltava.
Není to proto, že bych si přivlastňoval, ale je to moje srdeční záležitost. Již jako malý kluk jsem v Praze, před následujícím výpraskem, trávil útěkem k Vltavě v Podolí. To jsem ještě dlouho neměl chatu ve Svatojanských proudech, to se stalo v roce 1961, kdy jsem prvně navštívil svojí tehdy ještě Čadovic chatu a to byl impuls, plamínek, který se ve mě rozhořel a plane dosud a mám obavu, že mě a nejen mě, díky novým strojům, tedy lodím, které tuto romantiku smazávají a díky tomu, že den má ráno a pozdní večer, se ještě ta romantika dá prožít. Tento snímek má ukázat bez velkých komentářů nádherné údolí Štěchovické přehrady, když už báje jsou ztracené. Franta