Tak jak to bývá, tak i zpívání u Taterů mělo nádherný a spontánní začátek, tak zase jako vše, mělo konec.

Ve zkratce přibylo jedno P, které říká, že Zpívání u Taterů je poslední. Důvod proč je jistě známý.Na posledním zpívání jsem slíbil, že když budu jen trochu fit, tak se pokusím sezvat kamarády k Taterům na obdobné, nebo podobné zpívání, s tím, že to bude jedenkrát. Moc si přeji, abychom se mohli zase sejít a zazpívat. Nyní už bude následovat slezina v Bělici, kterou jsem nazval "Tečkou" za zpíváním. Těším se a věřím, že to bude slezina plná zpěvu a hezké trempské pohody.

PZuT_2018, bylo předposlední ze seriálu Zpívání. Důvod byl jediný a to, že překonání kopce od chaty k Taterům se stalo téměř nedosažitelným. Je to smutná píseň. Vše jednou končí a další zpívání bude konečné.

Zpívání v pořadí již 29, bylo poznamenané tou potvorou chřipkou. Dost kamarádů se omluvila. Je ale pravdou, že ani tato skutečnost neubrala akci na kráse. První kolečko proběhlo ve znamení trampských skvostů a bylo také náležitě přijaté. Špendlík kdyby upadl byl by slyšet. Bylo to až dojemné a svědčilo to, že přijeji Ti správní, kterým trampská píseň je "vším".

Velké zimní zpívání v Bělici u Neveklova 18.2.2017 Na zpívání se sjelo na 80 kamarádů. Přijeli pozvaní kamarádi z celé ČR. Atmosféra byla velmi příjemná, jako když se sejdou lidé se společným zájmem. V 16. Hod, byl po provedeném zasedacím pořádku, sál otevřen a začal se utěšeně plnit. V 18. Hodin, bylo plno a tak zbývalo jen Zpívání zahájit. Antré provedl Šakal s Kukačkou sonetem, který sám zplodil a který byl přijat burácivým UMÍ. Po té jsem se ujal zahájení, přivítáním kamarádů a kamarádek a několika dalšími potřebnými slovy. Jako, že se budou hrát dvě písničky, každá skupina, nebo jednotlivec. Vyhlášení NEKUŘÁCKÉHO ZPÍVÁNÍ, což spontánně všichni kuřáci přijali ještě před vyhlášením. Povstáním jsme vyjádřili vzpomínku na kamarády, kteří se už zpívání nemohou zúčastnit. Po té začalo opravdové zpívání, které zahájili Šmidli Boys KTO. Po odehrání dvou písní, jsem předal žezlo do rukou Honzy Jelena z TO Šíny – Ostrava, který dokormidloval Zpívání až do 5té hodiny ranní, za co mu děkuji a nejen za toto, ale i za pěkná camrátka. Po předání žezla jsem se odebral k pokračování potní kůry. Dále bych rád poděkoval všem, kteří pomohli ke zdaru akce. Franta

Cesta k Svatému Janu LP 2000
Blíží se význačné jubileum naší planety, které se dotýká všech jejích obyvatel, trampy nevyjímaje. Toto byl jeden ze stimulů pro tuto akci. Další popud dal čas, který je neúnavný a neúprosný. Mění osazenstvo, odchází pamětníci a pro tyto pamětníky a průkopníky, byla tato akce uskutečněna. Byla to akce, které říkám srdeční. Tomu kdo Svatojánské proudy nebere jako srdeční záležitost, tak pro toho tato akce nebyla určena a ani se jí snad nezůčastnili, stejně by byla pro ně jen čímsi.
Rekapitulace:
Nápad se zrodil v mé hlavě, v roce 1999 a přizval jsem k spoluúčasti všechny osady, které se na březích Velké řeky, v bývalých Svatojanských proudech leží. Účast dalších osad byla vítána, ale nebyla ničím podmiňována. Jen jako hlavní aktéři měly být osady právě ležící ve Svatojanských proudech. Byly to Osady: UTAH, YUKON-FÁBERKA ,ZTRACENKA, PROUDY, BÍLÉ SKÁLY, SKOT, SVATOJANSKÉ PROUDY. Ne všech byl přístup tak srdečný, jak byl zamýšlen a někdy i slíben. Vše dopadlo jako vždy, trochu jinak.
Akce byla zahájena na Osadě UTAH, kde byl zapálen onen symbolický oheň, který byl přenesen k Svatému Janu a dál na Osadu SVATOJANSKÉ PROUDY. Oheň byl převezen na kanoi proti proudu Velké řeky a vezli ho bratři Čihákové. Míla Čihák- Meďas olympionik ve vodní dráhařině, byl jedním z vodáků, kteří Svatojánské proudy, ale i kopec Homoli, přes kterou lodě k Svatému Janu přenášeli, vyzkoušel a znal velmi dobře. Tentokrát nemusel loď přenášet ani koníčkovat, plul proti „proudům“, které byly a jsou jen vzpomínkou. Současně s ohněm byly vezeny symboly, malé repliky polínek, které zase měly znázornit cestu Osad před mnoha léty proti proudům. Řada účastněných Osad zde měly své zástupce, ale byly i takové, kterým cosi bránilo v osobní přítomností a účastnili se prostřednictvím těchto symbolických polínek.
Polínka určená pro hranici u Svatého Jana, jejímž spálením se vzdala pocta Svatojanským Proudům, tak i trampský průkopníkům, kteří tyto pro nás „objevili“, byla předána před začátkem této akce. Pro hranici jsem vybral, pro mě zase symbolické místo. Betonový základ lávky, pozůstatek po stavbě Slapské přehrady. Když pominu lidský činitel a ten byl hlavní, který Svatojanské Proudy umlčel, byl to právě ten beton, který řeku spoutal, jemně řečeno, změnil, a proto jsem zvolil tohle místo.
Hranici tvořilo 36 polínek s emblémy Osad, ale i polínka Vltavanu Davle a Štěchovice, kteří přijeli motorovou lodí k Svatému Janu. Možná očekávali trochu něco jiného, ale tato akce byla pojata jako trempská.
Oheň, který na kanoi, směřoval proti proudům, k Svatému Janu, měl několik zastavení na Osadách, ležících podle břehů Velké řeky, kde se předávali malé repliky polínek na symbolickou cestu, kterou „dobývali“ naši předchůdci, z kterých ještě hrstka je mezi námi a někteří byli i při tom.
Po příjezdu ohně k Svatému Janu, byl oheň, štafetově, šerify, nebo jejich zástupci, přenesen k hranici, kterou zapálil, nám Všem milý Pepa Braun-Buřt, při písni, „Vzpomínka na Svatojanské Proudy“, které zahrálo a zazpívalo sdružení trampů z celých Čech. Po dohoření hranice byly svrženy ohořelé a shořelé zbytky z polínek do vod Velké řeky, kam určitě patřily. Ještě několik týdnů byly tyto vidět, jak se kolébají ve vlnách Velké řeky.
Na ukončení tohoto krásného dne, byl zapálen slavnostní oheň na tábořišti Osady Svatojanské Proudy, i zde vzplanul od přeneseného ohně. Oheň zapaloval mimo jiné i další z nestorů FIXÍN. Byla to jeho poslední návštěva u nás na Osadě. Pepa-BUŘT a FIXÍN, nebyli jediní, kteří se této cesty k Svatému Janu zůčastnili a kteří si Svatojanské Proudy zažili. Ještě několik jejich vrstevníků přijelo a to byli Ti, pro které jsem tuto akci vymyslel a s pomocí kamarádů uskutečnil a jsem moc rád, že to bylo pro ně a s nimi.
Proto bych chtěl poděkovat kamarádům, z Osad: ZN, UTAH, SKOT, YUKON-FÁBERKA, mojí Osadě Svatojanské proudy a dalším nejmenovaným kamarádům, kteří nezištně pomohli ke zdárnému průběhu akce.
Na pozvánkách na tuto akci jsem avizoval, že malých polínek-replik, bude použito na cosi a že toto cosi, bude umístěno, kdesi, na příhodném místě.
Podoba se rodila velmi dlouho a těžko, ale snad na omluvu jen, narodila se. Takže dnes už podobu má a má i konkrétní místo, řekl bych důstojné. Skutečnou podobu si musí každý, kdo bude mít zájem, osahat očima, ale prozradím místo.
Hospoda v Třebenicích u TATERŮ, kam bylo toto cosi umístěno 27. 4. 2002 za účasti kamarádů.
.

Zpívání.
Jak vznikla tahle akce. Když se dávala skulptura minipolínek z Cesty k sv. Janu do hospody u Taterů, sešla se tam taková dobrá zpívavá parta a bylo mi líto nepokračovat. A tak hned příští rok to vypuklo „Zpívání“. Byli a jsou zváni kamarádi, kteří umí jak produkovat, tak poslouchat trampské písně. Je totiž zásada, že když někdo hraje, zpívá, druzí mu do toho nesmí k…t, nebo mluvit. Byly i hlasy, nech jim taky prostor, aby si popovídali a moje odpověď byla-pozvánka je na zpívání a ne na kecání a tak se hlavně zpívá a připíjí na další zpívání „ROPOU“, která je vyráběna tajnou svatojanskou netoxickou technologií. Vystřídala se zde spousta kamarádů z celé republiky. Modrá kotva-Buben, kamarádi ze Dvora Králové, Šmidliboys KTO, Duo Robik a Hilde Mouchovi, Miklík, Kolony Dream, Macek z Ivetou, Kostěj a Kostějka z Příbrami, kamarádi z TO Delfín z Českých Budějovic, TO Modrý orel z Frankfurtu, TO Šíny z Ostravy, Ztacenka zastoupená šerifem Fandou, Plzeňák z TO Štvanci z Hradce Králové, Dědek TO Firwood a další. Je pravda, že vždy to nebylo úplně nejlepší, ale bylo to pokaždé jiné a vždy trampské. Jen trochu chlouby. Na pozvání jezdí i kamarádi ze Švýcar a Německa. Píše se rok 2009, připravuje se 13 opakování a myslím, že když budu zdráv a trochu schopen, bude jich ještě pár. Zpívání je o trempském srdci, kterému je trempská písnička pokladem. Není zde nejdůležitější umělecké podání, je to o tom, že trempská píseň je pro nás trampy poklad a navíc, když všichni, myšleno celá osádka hospody, zpívají stejnou píseň, jsou stejně naladěni, dýchají ve stejném rytmu, co může být mezi trampy lepšího.
Franta šerif osady Svatojanské proudy.