Milenium Cesta k svatému Janu

Cesta k Svatému Janu LP 2000
Blíží se význačné jubileum naší planety, které se dotýká všech jejích obyvatel, trampy nevyjímaje. Toto byl jeden ze stimulů pro tuto akci. Další popud dal čas, který je neúnavný a neúprosný. Mění osazenstvo, odchází pamětníci a pro tyto pamětníky a průkopníky, byla tato akce uskutečněna. Byla to akce, které říkám srdeční. Tomu kdo Svatojánské proudy nebere jako srdeční záležitost, tak pro toho tato akce nebyla určena a ani se jí snad nezůčastnili, stejně by byla pro ně jen čímsi.
Rekapitulace:
Nápad se zrodil v mé hlavě, v roce 1999 a přizval jsem k spoluúčasti všechny osady, které se na březích Velké řeky, v bývalých Svatojanských proudech leží. Účast dalších osad byla vítána, ale nebyla ničím podmiňována. Jen jako hlavní aktéři měly být osady právě ležící ve Svatojanských proudech. Byly to Osady: UTAH, YUKON-FÁBERKA ,ZTRACENKA, PROUDY, BÍLÉ SKÁLY, SKOT, SVATOJANSKÉ PROUDY. Ne všech byl přístup tak srdečný, jak byl zamýšlen a někdy i slíben. Vše dopadlo jako vždy, trochu jinak.
Akce byla zahájena na Osadě UTAH, kde byl zapálen onen symbolický oheň, který byl přenesen k Svatému Janu a dál na Osadu SVATOJANSKÉ PROUDY. Oheň byl převezen na kanoi proti proudu Velké řeky a vezli ho bratři Čihákové. Míla Čihák- Meďas olympionik ve vodní dráhařině, byl jedním z vodáků, kteří Svatojánské proudy, ale i kopec Homoli, přes kterou lodě k Svatému Janu přenášeli, vyzkoušel a znal velmi dobře. Tentokrát nemusel loď přenášet ani koníčkovat, plul proti „proudům“, které byly a jsou jen vzpomínkou. Současně s ohněm byly vezeny symboly, malé repliky polínek, které zase měly znázornit cestu Osad před mnoha léty proti proudům. Řada účastněných Osad zde měly své zástupce, ale byly i takové, kterým cosi bránilo v osobní přítomností a účastnili se prostřednictvím těchto symbolických polínek.
Polínka určená pro hranici u Svatého Jana, jejímž spálením se vzdala pocta Svatojanským Proudům, tak i trampský průkopníkům, kteří tyto pro nás „objevili“, byla předána před začátkem této akce. Pro hranici jsem vybral, pro mě zase symbolické místo. Betonový základ lávky, pozůstatek po stavbě Slapské přehrady. Když pominu lidský činitel a ten byl hlavní, který Svatojanské Proudy umlčel, byl to právě ten beton, který řeku spoutal, jemně řečeno, změnil, a proto jsem zvolil tohle místo.
Hranici tvořilo 36 polínek s emblémy Osad, ale i polínka Vltavanu Davle a Štěchovice, kteří přijeli motorovou lodí k Svatému Janu. Možná očekávali trochu něco jiného, ale tato akce byla pojata jako trempská.
Oheň, který na kanoi, směřoval proti proudům, k Svatému Janu, měl několik zastavení na Osadách, ležících podle břehů Velké řeky, kde se předávali malé repliky polínek na symbolickou cestu, kterou „dobývali“ naši předchůdci, z kterých ještě hrstka je mezi námi a někteří byli i při tom.
Po příjezdu ohně k Svatému Janu, byl oheň, štafetově, šerify, nebo jejich zástupci, přenesen k hranici, kterou zapálil, nám Všem milý Pepa Braun-Buřt, při písni, „Vzpomínka na Svatojanské Proudy“, které zahrálo a zazpívalo sdružení trampů z celých Čech. Po dohoření hranice byly svrženy ohořelé a shořelé zbytky z polínek do vod Velké řeky, kam určitě patřily. Ještě několik týdnů byly tyto vidět, jak se kolébají ve vlnách Velké řeky.
Na ukončení tohoto krásného dne, byl zapálen slavnostní oheň na tábořišti Osady Svatojanské Proudy, i zde vzplanul od přeneseného ohně. Oheň zapaloval mimo jiné i další z nestorů FIXÍN. Byla to jeho poslední návštěva u nás na Osadě. Pepa-BUŘT a FIXÍN, nebyli jediní, kteří se této cesty k Svatému Janu zůčastnili a kteří si Svatojanské Proudy zažili. Ještě několik jejich vrstevníků přijelo a to byli Ti, pro které jsem tuto akci vymyslel a s pomocí kamarádů uskutečnil a jsem moc rád, že to bylo pro ně a s nimi.
Proto bych chtěl poděkovat kamarádům, z Osad: ZN, UTAH, SKOT, YUKON-FÁBERKA, mojí Osadě Svatojanské proudy a dalším nejmenovaným kamarádům, kteří nezištně pomohli ke zdárnému průběhu akce.
Na pozvánkách na tuto akci jsem avizoval, že malých polínek-replik, bude použito na cosi a že toto cosi, bude umístěno, kdesi, na příhodném místě.
Podoba se rodila velmi dlouho a těžko, ale snad na omluvu jen, narodila se. Takže dnes už podobu má a má i konkrétní místo, řekl bych důstojné. Skutečnou podobu si musí každý, kdo bude mít zájem, osahat očima, ale prozradím místo.
Hospoda v Třebenicích u TATERŮ, kam bylo toto cosi umístěno 27. 4. 2002 za účasti kamarádů.
.

Kronika	Na Utahu	Zuzana
Bratři Čihákovi vezou oheň z Utahu	Doprovodná loď	Přebírání polínek
Hranice z polínek je připravena	Hranice	Hranice
Pepa Braun zapálil hranici	Hranice hoří	Společenství kamarádů hrají Vzpomínku na Svatojanské proudy
I Vltavani přijeli	Přechod na osadní tábořiště	Na osadním tábořišti
Přivezeným ohněm zapaluje Fixín Oheň na osadě	TO Blanice	Rumburáci
Špricek Ivanka pri Dunaji	Na osadě	Dědek a Fixín
Kocába a Rumburk	Pohlednice	Canclist
Canclist	Canclist	Hospoda u Taterů